Pojmy |
![]() |
Sociologie Paradigma - Podle široce přijímané koncepce T. S. Kuhna je paradigma souhrn základních domněnek, předpokladů, představ dané skupiny vědců. Ke každému paradigmatu patří i metodická pravidla řešení, intuitivní postoje a hodnocení problémů. Proměna vědeckého paradigmatu se děje zvraty (tzv. vědeckými revolucemi ).
Balík příručního vědění – soubor vědomostí, poznatků, stereotypů a myšlenkových návyků, pomocí nichž se orientujeme v každodenním životě. Stereotypy – jsou zvláštní druh postojů. Které jsou stabilizovaným vztahem k určité skupině lidí, vztahem který je obvykle neučen, prostřednictvím skupiny nebo tradice. Předsudky – jsou to většinou negativní postoje vůči určitým skupinám lidí, postoje které nejsou dostatečně zdůvodněny. Předsudky můžou být, ale i pozitivní (můžeme mít neopodstatněně kladný vztah k národu, skupině osob, etniku apod.) Heterostereotypy – jde o stereotypizovaný obraz „těch druhých“ (obrazy etnika, národa). (Např.němci jsou pracovití, pořádní, hluční, nadutí atd.). Autostereotypy – představy o sobě samých (např.my Češi..) Předsudečný stereotyp – neoblíbená část obyvatelstva se stane obětním beránkem a tzn. že všechny problémy, neúspěchy, sociální konflikty atd. jsou jí připsána k tíži. (Židé, čarodějnice atd.) Exkluze – sociální vyloučení; vyloučení ze společnosti; Proces sociálního vyloučení je primárně důsledkem chudoby a nízkých příjmů, přispívají k němu však také další faktory jako je diskriminace, nízké vzdělání či špatné životní podmínky. Autoreflexe - vnitřní komunikace se sebou samým, vcítění se do sebe sama, poznávání sebe sama, sebeuvědomování, východisko formování vlastní osobnosti, též sebereflexe . Interakce – vzájemný styk mezi lidmiv každodenním životě. Interakce probíhá podle určitých né vždy uvědomovaných pravidel a sociologie se snaží poodhalit její „tajemství“. Konformita – vědomé či nevědomé samozřejmé, podřízení se určitého souboru závazných pravidel, obyčejů, zvyků, předpisů Sociální stratifikace – (z latinského slova stratum – vrstva) – sociální rozvrstvení. Sociální reprodukce – každé lidské společenství, se musí reprodukovat nejen biologicky, ale i sociálně. Nejen počtem obyvatel, ale i svou sociální strukturou, skladbou populace, životní úrovní stylem atd.
Empirický výzkum – studium sociální skutečnosti založené na „zkušenosti“ nikoliv na „čisté teorii“. Metodologie – souhrn postupů, pomocí nichž se dosahuje ověřeného relativně pravdivého „validního“ (platného) poznání. Sociální mobilita – znamená pohyb individuí (a skupin) v rámci sociální struktury, tedy v rámci určitého daného uspořádání společnosti. Lidé se pohybují v sociálním prostoru, který je jednak obyčejným fyzickým prostorem, jak jej známe ze zkušenosti (lidé se stěhují, migrují, kočují atd.), jednak symbolickým prostorem. Symbolickým proto, že jej nemůžeme přímo vidět. Symbolický sociální prostor je uspořádání lidí do vrstev, skupin, je to soubor vztahů mezi nimi atd. Sociální status – takto se označuje pojem o postavení člověka ve společnosti. Utváří se a mění v průběhu celého života člověka. Připsaný sociální status (ascribed status) – vrozený, zděděný na našem výkonu nezávislý činitel. Výkonový status (achieved status) – výše statusu je závislá na vlastním výkonu. Římské právo
|
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz | Nahlásit protiprávní obsah! | ![]() |